Péče o jizvu nejen po císařském řezu

4.3. 2022Pavla Filipová 0 Komentářů

Často se setkávám s tím, že ženy řeší péči o jizvu po císařském řezu. Jejich hlavní starostí ale je, jak bude po zákroku jizva vypadat nebo už jsou po něm a jizva se jim nelíbí na pohled. Bohužel je to ale jen malá část toho, co je třeba v důsledku řezné rány řešit.

Co je to jizva

Jizva je tkáň, která má jinou strukturu, než tkáň, kterou prošel řez. Jedná se o vazivovou tkáň, která má jinou funkčnost, jinou mikroskopickou strukturu a jiné biomechanické vlastnosti, než např. kůže či svalovina, které byly rozříznuty. Taková tkáň už nikdy nebude jako dřív, bude se chovat jinak. Obvykle je jizva (vazivová tkáň) tužší, má tendenci se stahovat, a pokud se o ránu nepečuje dostatečně dlouho, důsledně a co nejdřív po zákroku, mohou se jednotlivé vrstvy tkání (kůže, podkoží, svalovina) na sebe „přilepit“ v důsledku hojivých procesů a vzniknout srůsty. Tím se zhorší prokrvení v jednotlivých tkáních a změní se metabolismus (tedy přivádění výživných látek do tkáně a odvádění odpadních látek z nich).

To vše pak může zapříčinit do budoucna potíže, jako je necitlivost dané oblasti řezu nebo naopak dlouhodobá přecitlivělost, stahování struktur směrem dovnitř, což může mít za následek bolesti zad a okolních kloubů a změna jejich funkce (a následné přetěžovaní kloubu) atd.. V případě císařského řezu mohou vzniknout v důsledku hlubokých srůstů menstruační potíže (bolestivost, neobvyklé krvácení, špinění) a v některých případech i potíže s otěhotněním či donošením plodu. Také špatně zhojená jizva může ovlivnit funkci pánevního dna, což může mít za následek potíže s únikem moči, sestupem dělohy, bolesti pánve a zad apod. Nekvalitní jizevnatá tkáň po císařském řezu také bývá důvod, proč u dalšího těhotenství lékaři nedoporučují porod přirozenou cestou nebo nedoporučí následné těhotenství vůbec.

Jak tedy o jizvu pečovat

Cílem je mít jizvu/tkáň funkční, měkkou, „normálně“ citlivou, bez srůstů a s pozitivním vztahem k ní. Toho docílíme, když zvýšíme prokrvení a zlepšení metabolismu (okysličení a výživa + odtok odpadních látek) v dané oblasti pomocí následujících technik:

Promazávání

Není třeba kupovat drahé mastičky za tisíce korun, které slibují zázračné zhojení. Stačí využít kvalitní rostlinný olej (doporučuji olej z pšeničných klíčků), nesolené domácí sádlo či jiné přírodní promašťovadlo. Pozor na výrobky uměle zpracované, s konzervanty, výrobky z ropy (např. vazelína, indulona) atd. – mohou kůži dráždit a navíc obsahují toxické látky, které se dostávají do krevního oběhu. Zásadou je, že co aplikujete na kůži, mělo by být poživatelné.

Masírování

V prvních dnech dnech po zákroku, až vám to stav a lékař dovolí, se jemně dotýkejte okolí rány. Až nebudete mít ránu krytou obvazem či náplastí, nanášejte promašťovadlo i na ránu a masírujte jen okolí (jemným krouživým pohybem). Až nebudete mít stehy a odpadnou stroupky, můžete začít s jemnou masáží i samotné rány. Začněte vždy lehkým tlakem, do bolesti, a časem (dle hojení a citlivosti rány) tlak zvyšujte a jděte více do hloubky. Masírovat můžete opět krouživým pohybem nebo tlakovou masáží, kdy přiložíte prst na jedno místo, lehce zmáčknete, podržíte několik vteřin a povolíte tlak. Přejdete na místo vedle a takto „promačkáte“ celou oblast jizvy i okolí. Dále můžete po zhojení rány jizvu lehce natahovat do délky i šířky a naopak ji jakoby hrnout směrem dovnitř.

Masírovat doporučuji každý den několikrát, po dobu alespoň 5 minut. Ideální je po sprše nebo lehkém nahřátí jizvy (5 minut nahřát např. polštářkem s peckami či obilovinami, gelovou poduškou či jen nahřátou textilií).

Otužování a sprchování

Sprchovat můžete už obvykle už první dny po operaci, pokud lékař neurčí jinak. Příjemná bývá vlažná voda a můžete také střídat teplou a studenou vodu a jemně proudem vody jizvu masírovat. Vše dle pocitu.

Tejpování

Tejpování je technika, kdy se přiloží (ideálně proškoleným fyzioterapeutem) lepící páska na oblast jizvy. Ta má za cíl prokrvení a hojení i hlubších struktur. Využívá se různého tahu pružné pásky a aplikuje se v různých směrech (určuje terapeut). Tejpování je možné, až když je rána zcela zahojena.

Laser

Jde o světelný paprsek, který dokáže projít i do hloubky, skrz několik vrstev tkáně a zlepšit metabolismus a hojivé procesy. Laser aplikuje proškolená osoba na specializovaném pracovišti, za přísně daných bezpečnostních podmínek. Parametry aplikovaného parsku by měl určit lékař.

Cvičení

Každé cvičení zlepšuje prokrvení a již tolikrát zmíněný metabolismus ve tkáních. Cvičení je ale třeba volit vzhledem k umístění jizvy, ke zdravotnímu stavu a stádiu rekonvalescence. Některá místa na těle mají pro svou „namáhanost“ tendenci natahovat jizvu a rozšiřovat ji. Pokud si nejste jistí, ptejte se na vhodnost aktivit svého lékaře a fyzioterapeuta.

Dechová cvičení

Při dechových technikách dochází k masáži tkání zevnitř, především v oblasti trupu, a to má příznivé účinky na hojení ran, okysličení a prokrvení daného místa a zlepšení pohyblivosti zjizvené tkáně. Kromě toho přináší relaxaci a uvolnění těla i mysli.

Čím je jizva starší, tím je třeba důslednější a dlouhodobější péče a výsledky budou znát později. Proto pečujte o jizvu/ránu hned, jak vám to stav dovolí. Nenechte se odradit lékařem, pokud tvrdí, že je jizva na povrchu zhojena a již o ní nemusíte pečovat.

Jizva by měla být měkká, klouzavá, nelepivá na spodní tkáně, bez přecitlivělosti či necitlivosti v hloubce i na povrchu a neměli byste v ní cítit hrudky (srůsty). Jizva by neměla stahovat okolní tkáně k sobě či naopak – neměla by táhnout. Na první pohled by měla být jizva tenká, neroztahovat se do okolí, v barvě bílé či narůžovělé. Okolí jizvy volné, bez „jamek a důlků“.

Vztah k jizvě

Často se také stává, že dotyčný má k jizvě „jiný“ vztah. Nepřijímá oblast jizvy jako „pěknou“ součást svého těla. Má k ní negativní postoj, má potíže se na ní dívat a dotýkat se jí, má s ní spojené mnohdy špatné vzpomínky (např. autonehoda, úraz, ztráta části těla, vážné onemocnění, komplikovaný porod apod.).

V těchto případech doporučuji jít na to pomalu a vyhledat fyzioterapeuta, který bude péči o jizvu provádět. Sami doma pak můžete jít krok po kroku. Začít např. jen pohledem na jizvu a uvědomění si, že právě díky ní máte např. doma miminko, že po úraze či onemocnění jste zdraví apod. Můžete také provádět techniky, které jsem vypsala výše, aniž byste se jizvy museli dotýkat – např. sprchování a otužování, tejpování, laser, dýchání do oblasti jizvy.

S dotekem začněte tak, že nejdříve jen přiložíte prst či celou ruku na jizvu (bez masáže, bez tlaku, jen položit ruku na jizvu), a necháte ji tam tak dlouho, jak vám to bude příjemné. Emoce, které se vynoří nechte odejít, poplačte si, vztekejte se, je to v pořádku. Do jizev se emoce často ukládájí a práce s nimi je celostního charakteru, nejen tělesného. Postupně zkuste prodlužovat dobu doteku, pomalu masírujte nejdříve na povrchu a pak i v hloubce. Zaměřte se na místa, která jsou pro vás více či méně citlivá, na místa tužší či pokud narazíte na hrudky v hloubce. Provádějte doteky a masáže tak často, jak zvládnete. U starších jizev je zapotřebí každodenní péče a využívání více technik (masáž, laser, tejpování, otužování, prodýchávání atd.).

Buďte trpěliví a vytrvalí. Považuji za důležité přijmout své tělo takové jaké je, se všemi jeho „vadami“ a jizvami. To vše vypovídá o vašem příběhu, který vás formuje. Záleží jen na vás, z jakého úhlu pohledu na příběh nahlédnete.