Vztah k menstruaci

Protože se setkávám s různými typy žen, které ke mně přicházejí, rozhodla jsem se trochu ještě rozšířit tématiku menstruace. Píšu často o tom, jak by měla vypadat po fyzické stránce. Ale neméně důležitý – a často zásadní – je vztah k menstruaci. V tomto článku ukazuji takové extrémnější příklady vztahu k menstruaci. Na individuální úrovni je samozřejmě mnoho příčin, proč je vztah k menstruaci nějakým směrem „vyhrocený“.

Osobně nemám problém bavit se se ženou, která z menstruace dělá božské období a menstruační krev využívá např. k natírání svého těla nebo ji dokonce pije. Nemám ani problém vést rozhovor se ženou, která je zastánkyní toho, že menstruace by měla zmizet ze světa. U obou typů těchto žen ale vnímám, že někde trošku „něco smrdí“.

Kdo mě znáte víte, že nemám ráda tabulky, škatulky a normy – obzvlášť co se lidského těla a psychiky týká. Ale určitou pomyslnou hranici zdravého vztahu k menstruaci v hlavě mám. Říkám tomu „neutrální vztah„.

Neutrální vztah je takový, kdy menstruaci považujeme za přirozenou součást ženského zdraví a neděláme z ní ani víc ani míň, než je.

Neutrální vztah k menstruaci je takový, že zkrátka přijímáme menstruační krev takovou, jaká je – že má po fyziologické stránce očistný charakter, odkyseluje tělo, vede tělo k odpočinku. Zpracováváme si v mysli uplynulý cyklus a ideálně hledáme možnosti, jak být více v harmonii, pokud menstruace vypadá jinak, než jsme zvyklé nebo naopak co nám dělá dobře, když se snažíme menstruaci „uzdravit“. Pokud si uvědomíme, co se v menstruační fázi děje, můžeme vnímat, že jsme více uvnitřněné, více vnímáme spiritualitu (chcete-li filozofii či smysl života). Ženy, které jsou, řekněme, více duchovně zaměřené, mohou cítit v době menstruace silnější duchovní vedení. Je to dáno často také tím, že v době menstruace jsme pomalejší, vědomější a více si tak uvědomujeme, co se v nás a kolem nás děje.

Dál rozlišuji vztah, kdy menstruaci žena adoruje. I tohle může být zdravý vztah, pokud na sebe žena nechce upozornit. Využívá až zneužívá menstruaci k tomu, aby ukázala, že je něco víc než muži či ostatní ženy, které to tak nemají. Chybí jí pokora a často jde o ženu, která nebyla viděna či slyšena v dětství, a tak na sebe upozorňuje v dospělosti. Často takto nezdravý vztah k menstruaci vídám u žen, které se fotí na sociální sítě in naturam s vytékající menstruační krví, nafotí se pomazané MS krví, tvrdíc, že chce ukázat na to, že menstruace nemá být tabu. Zároveň bych chtěla říct, že i takové ženy potřebujeme ve společnosti. S odvahou jim vlastní opravdu odkrývají tabu a tím, že mnoho lidí „pohorší“, vzniká diskuse na téma menstruace. Rozvíří prach, který si pak postupně sedá jinak a jinam. Změní se vnímání tabuizovaných témat ve společnosti.

Další jsou ženy, které „funkci“ menstruace podceňují a nejraději by, kdyby vůbec nebyla. Takové ženy mají obvykle menstruaci bolestivou, extrémně silnou nebo nemohou otěhotnět, a menstruace jim ukazuje opakovaný neúspěch. Jiným ženám překáží, protože potřebují fungovat v mužském světe, ve kterém je hladina výkonu lineární, nikoliv cyklická (klesající a stoupající).

Když pracuji se ženou dlouhodobě, vnímám, jak se „nevědomě“ mění vztah k menstruaci tím, jak uzdravujeme její tělo, a učím ji vnímat své potřeby v rámci cyklu. Tomu říkám SOMATO-PSYCHICKÉ vedení terapie. U výše popsaných žen je totiž ten opačný způsob – tedy psychosomatická terapie – často náročnější. Proto obvykle začínám pracovat s tělem, a až se žena uvolní a rozproudí se v těle energie (chcete-li prokrvení) a uvolní se malé blokády, můžeme se společně podívat na to, kdy a jak se změnil její vztah k ženství a menstruaci.

No a další typ ženy je takový, kdy je žena v roli oběti. Často o menstruaci mluví pejorativně, menstruace ji bolí nebo je extrémně silná, je jí nepříjemná a hlavně – nechce s tím podvědomě nic dělat. Nepříjemné stavy během menstruace využívá ke svému prospěchu, nevěří, že by jí někdo mohl pomoci. Takové ženy rády využivají růžové tabletky proti bolesti a jsou velmi aktivní hejterky na internetových diskusích. I tyto ženy se ke mně dostanou, ale vlastně pořád jen mluví o tom, co všechno je špatně, necvičí, mají plno výmluv, proč ty změny nejdou dělat, hledají neustále nové a nové terapie a přístupy, obchází jednoho terapeuta za druhým a na toho předchozího „hází špínu“, že jim nepomohl (aniž by se snažily dělat to, co je jim doporučeno). Dokud je žena v této roli, opravdu nic a nikdo jí nepomůže…