O diagnózách
Byla jednou jedna voda. Divoká, nespoutaná, svobodná, čistá, plná energie a chuti valit se po kamenech a stráních. Nebyla nebezpečná, jen byla sama sebou. Ale pak přišli lidé a začali mluvit o tom, že ta její nespoutanost není v pořádku. Že je třeba její svobodu omezit a regulovat její tok. A tak se stalo, že se z divoké vody stala hodná a klidná řeka. Voda byla stále vodou, jen už neměla takovou svobodu. A protože se vodě po její nespoutanosti moc stýskalo, onemocněla. Zakalila se. A jak to tak bývá, přišli zase lidé a začali se snažit to vyřešit. A vyřešili to tak, že dali vodě diagnózu. Kalná voda, zákaz koupání – nebezpečná.
A takové kalné vody chodí i ke mně. Umí hezky pojmenovat, dokonce v latině, jaké všechny diagnózy má. Někdy je na ně dokonce pyšná.
Zvykli jsme si posuzovat lidi podle diagnóz a tabulek a přestáváme vidět člověka. Velmi často je ten náš život regulovaný – výchovou, společenským chováním…že zapomeneme, jak nespoutanou vodou jsme kdysi byli. Jakou svobodu v těle jsme cítili. Jak jsme svým divokým proudem dokázali sami očistit své tělo od kalů a nečistot.
Často při vyšetření slýchávám “a řeknete mi co je na mě špatně?”
Zvykli jsme si na to, že jakmile je něco mimo tabulky, je to špatně. A je třeba to hned pojmenovat, zaškatulkovat a dát “tomu” nějakou formu. Jako když se voda nalije do sklenice. Voda sice nepřestane být vodou, ale už je kolem ní něco, co jí formuje. A voda se přizpůsobí formě, zvykne si, že jí forma udává tempo, směr, tvar…
Moc bych si přála, abychom se z těch sklenic nechali vylít, rozproudili se, měli svůj vlastní směr, tempo a tvar.
Ženy, nemusíte se ztotožnit s diagnózou, která vám byla stanovena. Neznamená to ji ignorovat. Znamená to nepřestat vnímat samu sebe a své tělo. Návrat k tomu, co funguje a tomu zlepšovat kvality. A tomu, co je nefunkční či nemocné dávat pozornost zevnitř – bez posuzování zvenku. Tzn. naučit se vnímat co je právě pro vaše tělo to dobré a potřebné, co konkrétně mu škodí (chování, práce, strava, chemie…) a to eliminovat. Zůstat tím, kým jsi a nebýt diagnózou. Neomezovat se na to, co smím a nesmím, ale dělat to, co cítím, že je pro mě dobré!
