Fáze stresu

Stres je přirozenou odezvou organismu na náročnou až nebezpečnou situaci. Odezva se děje jak na úrovni těla, tak i psychiky a má několik fází.

1. V první fázi dochází k jakémusi šoku = poplachová/šoková fáze. Představte si situaci, kdy jste měli poprvé v životě vystoupit před lidi a něco říct. Tělo se třese, potí (a smrdí), srdce bije na poplach, jazyk se lepí na patro, stahuje se celá trávicí trubice a hrdlo, chce se zvracet, často chodit na wc, trpíte slovní zácpou či průjmem. Chce se utéct nebo naopak do všech těch lidí najet buldozerem. Někteří lidi zamrznou a musejí je z pódia odnést.

2. Následuje fáze adaptace či rezignace. Zvykáme si na to, že na nás lidé koukají, začínáme přednášet báseň o Polednici a v ideálním případě se tak ponoříme do přednesu, že zapomeneme na celou tu stresovou situaci = adaptujeme se na ni. Míra adaptace je u každého z nás jiná. Někdo si zvykne rychle, někdo až po 10 opakováních stejné situace. Čím častěji se podobné situaci vystavujeme, tím jsme odolnější, až nám přednes básně připadá jako pokec s kámoškou.
A nebo taky ne…⬇️

3. …nastává fáze vyčerpání. Náš organismus už vyčerpal obranné mechanismy, tělo se už nezvládá adaptovat na stres a selhává. Jak jsem psala v předchozích příspěvcích, při stresu se energie přenáší hlavně do svalů kosterních. Krev dobře neproudí do trávicího traktu, hormonální systém je vyčerpaný. Proto typické nemoci ze stresu jsou poruchy cyklu a plodnosti (žen i mužů), vysoký krevní tlak, poruchy trávení a vyprazdňování, imunitní onemocnění, nemoci štítné žlázy či cukrovka. Na psychické úrovni jde často o depresivní poruchy, úzkosti, únavu mentální (i fyzickou), poruchy spánku, strachy až obsese…až dojde ke známému syndromu vyhoření

Podle odborníků fází vyčerpání prochází většina populace. A přitom stačí málo. Viz předchozí příspěvek.

Nenechte stres zajít tam, odkud se vrací těžko…Obzvlášť to platí pro pomáhající a manažerské profese a všechny další workoholiky