Reakce při a po ošetření

V minulém díle seriálu o ošetření pánevního dna jsem vám napsala, jak si průběh ošetření představuji, proč ho dělat a kdy není vhodné k němu (zatím) přistupovat.

V tomto díle si povíme o tom, jaké reakce mohou nastat. Na to jste se mě často ptali, a je to právě to téma, které je potřeba otevřít a dovysvětlit.

Co se při ošetření děje?

Je důležité si uvědomit, že ošetřením pánevního dna přes pochvu či konečník dochází nejen k přímému ovlivnění měkkých tkání pánevního dna. Působíme ale také na vegetativní nervový systém. V oblasti kostrče a křížové kosti se vyskytují ganglia (jádra, seskupení) pánevních vegetativních nervů, které mohou při ošetření reagovat.

Co je to vegetativní nervový systém (VNS)?

VNS zajišťuje životně důležité funkce. Je autonomní, tedy neovlivnitelný vůlí. Řídí a ovlivňuje dýchání, srdeční činnost, svalovinu vnitřních orgánů a cév. Kromě toho ale také reaguje na stresové situace. Je totiž řízen tzv. limbickým systémem, jedoduše řečeno emočním mozkem. Jeho funkce jsou mimo jiných spojeny s vyprazdňováním, sexualitou, reprodukcí a emočním chováním. Proto takřka cokoliv se děje v oblasti pánve (sex, menstruace, těhotenství, porod, gynekologické ošetření nebo právě fyzioterapeutické intervence) může vyvolat emoční odezvu či aktivovat traumatické zkušenosti. Pánev je oblastí bohatě nervově zásobenou a citlivou, a to je vždy spojeno i s hojně se vyskytujícími reakcemi psychiky a emocí.

VGS má dvě hlavní části, které (na obecné úrovni) můžeme připodobnit k jinu a jangu. Tedy část, která vyvolává aktivitu v těle (= sympatikus) a část, která působí řekněme relaxačně (= parasympatikus).

Sympatikus a parasympatikus se vzájemně ovlivňují. Když dojde k aktivaci jednoho, automaticky se utlumí funkce druhého. Reagují na to, co se děje uvnitř našeho těla, ale i na prostředí a situace zvenčí.

Obecně lze říci, že když je aktivní sympatikus, tělo je připraveno k akci (útok, útěk, zamrznutí). Dochází k aktivaci srdce, dýchacího a pohybového aparátu. Svěrače zvýší svůj tonus (napětí). Oproti tomu se sníží sekrece žláz (štítná žláza, reprodukční žlázy), práce trávicího a reprodukčního aparátu (když jsem v ohrožení, tak se potřebuji bránit a ne jíst a rozmnožovat se). Parasympatikus působí obráceně.

V kontextu našeho tématu. Pokud má žena strach, jde se na ošetření moc rychle, vnitřně odmítá ošetření, pak taková situace může způsobit více bolesti, kostrčové svaly se neuvolní (což je cílem tohoto ošetření) a svěrače budou ve velkém napětí. V tomto stavu nemá smysl ošetření provádět!

Setkala jsem se s tím, že ženy které nebyly před ošetřením dostatečně připravené, uvolněné a svolné k tomuto zásahu, měly více nežádoucích účinků, nedošlo k uvolnění a zmírnění jejich potíží, se kterými přišly na fyzioterapii. Napětím ve svěračích, které je vyvolané nervozitou/strachem můžeme nejen způsobit zbytečné bolestivé pocity. Můžeme i poranit křehkou kůži a sliznici samotného svěrače. Vzpomeňte si, jak snadno se poraní, když máte tuhou stolici. Co se pak asi může dít, když ošetření trvá několik minut, při kterém není respektován odpor tkání. Snadno dojde k natržení (fisuře), a tato zkušenost se ukládá do paměti ženy. Můžeme tak u ní vyvolat nejen nedůvěru v naší práci, ale také způsobit psychogenní typ zácpy, hemoroidy, zvýšené napětí svalů pánevního dna se všemi důsledky.

Je třeba si uvědomit, že tímto ošetřením dochází k poměrně výrazné reflexní reakci. Při ošetření může žena pociťovat zimu (často při nervozitě/strachu), ale také pocity tepla až horkosti. Zimnice může být známkou aktivace traumatické zkušenosti (které si ani daná žena nemusí být vědoma), strachu a velké stresové reakce (zamrznutí). Teplo bývá naopak známkou dosaženého uvolnění a prokrvení pánevní oblasti, na kterou reaguje i zbytek těla.

V případě zimnice doporučuji komunikovat se ženou, a co nejdříve ošetření přerušit. Zabalit ženu do deky, pánev do reboza, nechat ji, aby si našla příjemnou polohu. Obvykle se schoulí do klubíčka na bok – opět známka stresové reakce.

Pokud takto žena reaguje, je na místě se nedotýkat, dokud nás k tomu nepřizve! Dotazovat se na její potřeby a doporučit psychoterapii zaměřenou na práci s tělem a traumatem (např. somatic experiencing). Dovést ji do relaxovaného a stabilizovaného stavu a dát ji dostatek času, než se znovu pustíte do spolupráce. Nebo pracovat na místech vzdálených, pokud je to pro ženu v pořádku. Učit se, jak v takových situacích postupovat, je pro fyzioterapeuta zabývající se gynekologií podle mého názoru nezbytností.

Známky dobrého efektu ošetření:

• pocit uvolnění (nemusí nastat hned, někdy je třeba počkat i pár dní a také ošetření opakovat, či dělat doplňující péči)
• pocit tepla v oblasti pánve, dolních končetin, břicha
• zmírnění potíží (efekt nemusí být po prvním ošetření)
• změny menstruačního cyklu (obvykle trvá 3 – 6 měsíců výkyv a postupně se upravuje směrem ke zdraví)
• psychicky pocit uvolnění a úlevy nebo neutrální stav (efekt nemusí být po prvním ošetření)
• lepší vnímavost (nejen) pánevní oblasti

Během i po ošetření může dotyčný/á pociťovat:

• slabost, „točení“ hlavy – VGS ovlivňuje krevní tlak
• zimnice/horkost
• změny frekvence a hloubky dechu i pulzu
• pocity vzrušení
• brnění
• pocity na stolici či močení

Tyto reakce jsou běžné a nemusí znamenat žádné vážné potíže nebo pochybení fyzioterapeuta. Je třeba vždy vykomunikovat a poskytnout příslušné opečování ženy, aby odcházela ve „stabilizovaném“ stavu, kterému rozumí.

Následující reakce je třeba taktéž vykomunikovat, a některé z nich doporučuji konzultovat s psychoterapeutem

• zhoršení stavu, ošetření bez efektu
• poranění konečníku
• krvácení
• zhoršení potíží
• pocit znásilnění
• pocit zneužití
• pocit necitlivost těla, „mysl opustí tělo“, nechce „být u toho“, snaha mysli dělat vše proto, aby ošetření nevnímala = tzv. disociace

Tyto stavy se mohou vyskytnout. A chci zdůraznit, že se nemusí jednat o pochybení fyzioterapeuta/ky! Často ani sama ošetřovaná žena nemá tušení, že reaguje „traumaticky“, stresově. A i zhoršení někdy provází kvalitně odvedenou práci odborníka, a je to pouze součást regeneračního procesu. Také se stává, že jako odborníci nemáme veškeré informace, které potřebujeme. Např. v minulosti potíže v oblasti konečníku (hemoroidy, fisury, zákroky…), které disponují k citlivosti a poranění.

Je třeba ale vždy komunikovat jak stran ošetřovaného člověka, tak ošetřujícího odborníka, a sledovat, co se děje.

Po ošetření obvykle přichází pocit únavy. I když je ošetření jemné, na organismus je to moc změn najednou. Tréma před ošetřením, samotné ošetření, které obvykle nebývá jen v oblasti pánevního dna, ale doplňuje se dalšími technikami (ošetření páteře, hrudníku apod.). Zkrátka je třeba poskytnout po ošetření čas a prostor pro regeneraci a integraci (dosednutí procesu). Někdy samotní pacienti ignorují naše doporučení, a tak si mohou sami uškodit/způsobit nežádoucí změny.

Nevypsala jsem všechny reakce a vše, co se může stát. Takže to, prosím, berte pouze v obecné rovině.

Téma traumatu, objevování psychosomatických a somatopsychických souvislostí („psychika/emoce vs pánev“) jsou teprve v plenkách. I já se vše ještě učím. Proto doporučuji, učme se svému tělu a mysli rozumět. Každý sám za sebe. Komunikujme a mějme zodpovědnost za to, co se s naším tělem děje. Naučme se důvěřovat jemným intuitivním pocitům a říct STOP, když to tak cítíme. Dejme si čas to vše prozkoumat a zjistit, co se děje. A to vše je třeba se učit i v odborných pomáhajících profesích. Nesledovat jen napětí lokálně ošetřovaných tkání, ale naučit se rozumět mimovolním reakcím klientů a pacientů. Dětí, žen i mužů.

V dalším díle budu psát o ošetření pánevního dna v těhotenství.